Bohové a jejich znaky
Jak jste se mohli dočíst v knize Okovy času nebo v samostatném článku o stvoření světa, svět zobrazený v této knize stvořili čtyři bohové.
Můžeme si znovu nejprve zopakovat samotný úryvek o stvoření planety.
Velké věci se nezrodí za den, ani za dva, přesto stvoření této planety zabralo v přepočtu pouze čtyři osudné dny. Každý z bohů stvořil jednu část světa. Co část, to dílky skládanky navzájem provázaných do jednoho celku.
Toto monumentální dílo započala bohyně zosobňující přírodu, bylo jí v pozdějších dobách přezdíváno Matka příroda. Ta dala světu objem a tvar a stvořila život, za což je považována za nejváženější z bohů.
Druhý den bůh, představující běh a řád, zatočil pomyslnými lopatkami a rozpohyboval živé i neživé. Dal tím světu tolik potřebný čas a nezastavitelný běh osudu.
Bůh zosobňující víru a vědění dokončil poslední část. Svět byl hotový, stvořen jako místo plné harmonie, lásky a dobra. Čirá utopie zavládla na tomto světě a jedině účelně zaměřená zlomyslnost by ji mohla zničit. Počínaje od třetího dne mělo vše předem daný smysl, nebo důvod bytí a každý čin následoval důsledek.
Poslední, čtvrtý bůh stále netrpělivě vyčkával, až přijde jeho chvíle. Slunce vyšlo následující den na východě. První paprsky ozářily rosou pokryté louky, zelenající se až smaragdem, a koruny vysokých stromů houpajících sem a tam. Pod nimi pobíhala divoká zvěř a první lidé se teprve začali rozkoukávat. Šance posledního boha o něco se zasadit stále nepřicházela.
Zbytek božstva ho totiž odbyl a násilně zamezili jeho možnosti podílení se na vzniku planety. Poslední bůh tuto křivdu neunesl. Cosi se v něm zlomilo a toho dne vzniklo Zlo. Temná a účinná substance, kterou mohl poškodit toto čisté a nepotřísněné dílo. Jakmile bylo zlo zaseto, rozrostlo se rychleji než plevel.
Konané bezpráví se ovšem neobešlo bez povšimnutí. Po dlouhém pátrání bohové Zlo nemilosrdně svrhli do nicotné propasti zatracení mimo prostor a čas. Svět byl od Zla uchráněn, ale ti, kteří mu stačili propadnout, jeho přisluhovači, se nehodlali vzdát.
Příchod Zla předznamenal přerod původní myšlenky. Zlo s planetou srostlo napevno a zaujalo pevné místo po boku dobra. Ať už se jazýčky vah mezi dobrem a zlem převažovaly jakkoliv, trojice bohů v důsledku ztratila téměř veškerou původní moc.
Těmito událostmi byl osud světa volně svěřen do rukou jeho obyvatel a bylo jen na jejich úsudku, aby se rozhodli, jakým směrem se následující běh času bude ubírat.
Jednotlivé podobizny bohů dle všeobecně známé představy
Matka příroda
Běh a řád
Víra a vědění
Zlo
Znaky bohů
Lidé, ačkoli jim to sami bohové, přesněji Víra a vědění, vnuknuli, mají potřebu "někoho uctívat". A proto zanedlouho po stvoření světa vystavěli kláštery a jiné svatostánky, aby je mohli uctívat či jinak velebit.
Od té doby jsou dokonce někteří z bohů součástí kultur jednotlivých, daných zemí. Pojďme si o znacích, ale i o podstatě jednotlivých bohů něco říct a ukázat si, jak vypadají znaky bohů, kteří jejich uctívači hrdě nosí (nejčastěji) na řetízku okolo krku.
Znak Matky přírody
Bohyně Matka příroda má ve znaku kapku vody symbolizující základní potřebu všeho života. Symbol je vybroušen z mírně zářícího kamene, který je obvykle jasně modrý. Tento nerost je těžen v dalekých severních končinách a následně je broušen v klášterech.
Kláštery bohyně Matky přírody jsou ideální volbou pro klidné a vyrovnané duše, které milují přírodu a život. Obyvatelé těchto klášterů oceňují klid, harmonii, čistotu a dobro jako protiváhu zlu a špatnostem. Kláštery zasvěcené Matce přírodě jsou považovány za nejméně zkorumpované.
Znak Běhu a řádu
Bůh Běhu a Řádu je ztělesněn v symbolu specifického ozubeného kolečka nebo soustavy ozubených koleček, které slouží jako metafora pro neustálý chod světa. Symbol je ukován z černé oceli, vzácného nerostu těženého v jediném dole u Dračí zříceniny, nacházející se na okraji Vulkanických polí v císařství Maril.
Dolování v těchto podmínkách je náročný proces a horníci musejí být přepláceni, aby šli pod zem.
Černá ocel je tak právoplatně jedním z nejvzácnějších nerostů na světě. Čtvrtina z ní je použita na výrobu těchto symbolů, zatímco zbytek je prodáván bohatým obchodníkům po celém kontinentu.
Výtěžek z prodeje je rovnoměrně rozdělen mezi jednotlivé kláštery Běhu a Řádu, což jim umožňuje rovnoměrně se obohacovat.
Kláštery Běhu a Řádu jsou útočištěm pro lidi s bojovným duchem, neústupností a cílevědomostí. Tito lidé zde hledají klid a místo, kde mohou rozvíjet své schopnosti a dosahovat svých cílů.
Znaky Víry a vědění
Bůh Víry a vědění je symbolizován vyřezávanou knihou, která představuje vědění světa a víru. Materiál pro její výrobu pochází z lesů Erijska, kde je těžba každého stromu podmíněna zvláštním povolením.
Tyto stromy rostou i ve Fahrerském pralese, ale kvůli nebezpečí, které tam panuje, se doporučuje se mu vyhnout. Sídlí tam totiž zlo a zemřít kvůli kusu i tak vzácného dřeva se nevyplácí.
Stromy, z nichž se symbol vyřezává, nejsou obyčejné. Podle některých tvrzení má jejich dřevo léčivé účinky, dodává sílu, posiluje paměť a pomáhá učit kineze. Právoplatní členové klášterů tak mohou nosit sílu těchto stromů neustále u sebe.
Kláštery Víry a vědění přitahují lidi, kteří touží po čistotě ducha a klidu, stejně jako ty, kteří prahnou po vzdělání, které umožňují rozsáhlé knihovny, jež tyto kláštery skrývají před světem.
Znak Zla
Bůh Zla je symbolizován rudo-červeným drahokamem, který žhne jako ohnivá schránka zla. Přestože je kámen na dotek chladný, jeho žhnutí symbolizuje zkázu a zmar.
Je zde zajímavá podobnost s meteoritem, který je umístěn v hlavním městě Marilu, konkrétně ve Starém Městě. Na rozdíl od meteoritu však kámen nehoří, pouze na pohled žhne a na dotek je chladný.
Zdroj materiálu, který služebníci Zla používají pro výrobu těchto symbolů, zůstává tajemstvím. Pokud se kláštery, pokud je tak lze stále nazývat, někde nacházejí, pak jsou to místa daleko mimo civilizaci. Koluje ovšem fáma, že tyto kláštery jsou pouze mýtem nebo relikvií dávné minulosti. Pravdu se asi jen tak nedozvíme.