Země

Jednotlivé země, které se vyskytují jmenovitě v prvním díle knihy Okovy času

(Následující text je i součástí samotné knihy v podobě kodexu. V tomto článku však nejsou obsažené obrázky znaků zemí a erbů případných rodů, ty jsou k nalezení v kodexu v knize).

Království Theora

ª I. ª

Králoství Theora si dlouhodobě drží statut nejmocnější známé země. Rozprostírá se na západě střední Lendárie, kde jeho západní hranice omývají vody Středovínského oceánu. Na severu sousedí s tajemným panstvím Fahrer, na jihu s Erijskem a Větrnovem, zatímco na východě hraničí s císařstvím Maril a Prastarým hvozdem.

Theora má rozsáhlé obchodní vztahy s Ratradonem, ostrovem ležícím na západě přes Středovínský oceán. V poslední době se jejich vztahy zlepšily, což jim umožnilo vzájemně prosperovat díky obchodu. Theora ale nezůstává pozadu a rozšiřuje své obchodní impérium i na pevnině.

Theora dříve ovládala mnohem rozsáhlejší území. Před novým letopočtem to zahrnovalo území dnešního Větrnova a část Erijska, stejně jako údolí zvané Theorská kotlina, které je obklopeno Modravým pohořím. Toto údolí stále patří království, ale je prozatím neobyvatelné. V Theorské kotlině se před Novým letopočtem nacházelo hlavní město království.

Modravé pohoří se jevilo jako neporazitelná bariéra, jako hradba chránící před veškerým nebezpečím. Avšak během Velké války se ukázalo, že takové místo může rychle přerůst v past. Tehdy ho obklíčila mohutná armáda seveřanů, vedená pány z Fahreru.

Obléhání pohraničí trvalo několik měsíců. Když seveřané obsadili pohraničí, jejich armády se vydaly do údolí. Stateční muži z Theory jim vyrazili vstříc a rozpoutala se jedna z největších bitev, která trvala několik dní. Byl to neskutečný masakr.

Celé údolí bylo pokryto mrtvolami obou válčících stran, které se hromadily do obrovských kopců. Theorští obránci byli nuceni pomalu ustupovat do hlavního města uprostřed kotliny.

Hlavní město odolávalo obléhání dalších několik měsíců. Nedostatek jídla a zásob a především nemoci zdecimovaly vojáky uvnitř hradeb. Jejich morálka a bojeschopnost byla zničena. Poslední zbytky odporu seveřané rozdrtili za cenu vlastních velkých ztrát. Přesto, že tehdy Theora prohrála, oslavuje tuto událost jako vítězství. Seveřané totiž nedokázali svou armádu účinně obnovit a Spojené armády je později z Theorské kotliny vyhnaly zpět na sever.

Hlavní město bylo zničeno, pohraniční pevnosti byly vypáleny. Páni z Fahreru se záhy stáhli zpět do své země. Od té doby o nich nikdo moc neslyšel. Přesto stále někde v nitru Fahreru tyranizují místní obyvatele.

Území Theorské kotliny však zůstalo pokryté těly mrtvých. Nikdo je nepohřbil, nebyli na to lidé ani čas. Na zem se snesla hejna ptáků, aby začali hodovat. Hrstka přeživších raději údolí zanechala svému osudu.

Kotlina upoutala pozornost jiných. Spousta těl byla lákavou, nekonečně velkou příležitostí pro nekromanty. Věnovali mrtvým druhou pomíjivou šanci; sloužit jako nemrtví. V jejich skelných očích, ale nezbyla ani kapka života. Bloumají tiše po okolí, hledají čerstvé maso.

Z Theorské kotliny se tak rázem stala zapovězená zóna. Odváží se vejít jen dobrodruzi, hledači pokladů, těžce přeplácení vojáci, kinetici, blázni nebo dobrovolní sebevrazi.

ª II. ª

V království Theora již po staletí vládne ušlechtilý rod Dennetů, jehož současným představitelem je Lingart z rodu Dennetů.

Symbol království, zářící meč, je opředen legendou, že ho na zemi zanechal sám bůh Běhu a Řádu. Tento meč je pečlivě uchováván v hlavním městě, Karlově kameni, a symbolizuje sílu, která je požehnána a spojena s Během a řádem.

Starobylý rodový erb Dennetů kombinuje hlavu divočáka na bílém poli s červeným závojem a náznakem přilbice na vrcholu erbu, což odráží jejich dějiny a odkaz.

Podoba země dle mapy

Císařství Maril

ª I. ª

Jedna z nejstarších stále existujících zemí se nachází v srdci střední Lendárie. Na severu sousedí s Prastarým hvozdem, domovem elfů, na jihu s Erijskem a Kaštanovým pobřežím. Na východě hraničí s Arckou republikou a na západě s královstvím Theora.

Krajina císařství je na některých místech holá, posetá pouze travou a křovinami bez větších lesů, ale to není pravidlem. Rozprostírají se zde rozsáhlé louky plné lučního kvítí, pastviny pro dobytek a bohaté smíšené lesy.

Podle staré legendy se před dávnými časy na území císařství střetli dva mistři kinezí. Důsledky tohoto souboje byly katastrofické. Během souboje dokázali bezohledně zničit náhodné lokality území císařství. Z toho důvodu jsou některá místa odlesněná. Vítěz souboje však zůstává neznámý a jejich jména byla zapomenuta v průběhu staletí.

Důležitým vodním zdrojem je řeka Bystrotok. Její tok se uprostřed říše rozděluje na dvě větve. Východní část se nazývá Ohnivodsko, což je název odvozený od místních vulkanických polí ležících pod částečně vyhaslou sopkou. Odtud magma pomalu vtéká až do řeky. Jakmile utuhne, marilští ho z vody těží a zpracovávají.

ª II. ª

Staroměsto jako hlavní město císařství, je zároveň srdcem klášterů, kinetiků a vzdělanosti.

Císař, kromě své vládní role, také předsedá Velkému sněmu, který koordinuje a podporuje soudržnost, ale rozhodovací pravomoc o klášterních záležitostech leží v rukou členů klášterů prostřednictvím hlasování. To ho činí silným panovníkem s podporou klášterů za zády.

Císař může do diskuze v rámci schůze Velkého sněmu přinést pouze svůj názor, ale sám hlasovat nemůže. Zajímavostí je, že uznává všechny tři bohy, čímž se snaží přiblížit všem klášterům a lépe jim porozumět.

Hlavní schůze sněmu se koná jednou ročně. Ostatní schůze se konají dle domluvy a jsou přítomni především ti, kterých se to týká. Hlavními tématy jsou politika, finance a moc.

Velký sněm je nepochybně impozantní stavbou. Nepřekonatelné dílo hodné obdivu. Kruhová budova s prosklenou kopulí z tónovaných skel zasazených do kovových rámů, které drží pohromadě důmyslná kovová konstrukce.

Dlouhá okna umístěná ve stěnách v kombinaci s proskleným stropem vpouštějí dovnitř dostatek světla. Pod touto kupolí se nachází hlavní sál, který disponuje až deseti tisíci volných míst rozdělených na tři části podle jednotlivých bohů mimo Zla.

Maril je také proslulý svými univerzitami, z nichž nejznámější se nacházejí ve Staroměstě. Každoročně odtud do světa vychází inteligence, včetně učenců, umělců, stavitelů, hudebníků a v neposlední řadě také lékařů různých specializací.

ª III. ª

Císař Gladein Rinttiu je posledním žijícím příslušníkem rodu Rinttiu po meči. Počátky rodu však sahají hluboko do minulosti.

Jejich rodový erb je tvořen nádherně zdobeným štítem s modrým polem a sovou, která hrdě sedí na erbu. Znak vznešenosti, inteligence, životního moudra a pokory, což by mohlo být v kontextu posledního císaře předmětem diskuse…

Ikonou a symbolem císařství je tajemná žhnoucí koule umístěná před Velkým sněmem. Jednoho dne, kdy ještě neexistovalo Staroměsto a císařství bylo v plenkách, se na nebi objevil hořící meteorit. Spadl právě na toto místo a od té doby ho neustále olizují plameny. Žádná síla ho zatím nedokázala uhasit.

Podoba země dle mapy

Republika Arka

ª I. ª

Země, které formálně vládne demokraticky volený vládce, ale realita je odlišná. Volby jsou manipulované a v praxi zde panuje jakási forma totality. Demokracie je pouze zástěrka všechno je ovládáno těmi, kdo drží otěže moci na vrcholu pyramidy.

Republika Arka se rozprostírá na východním pobřeží střední Lendárie. Na západě ji od císařství Maril odděluje řeka Stříbrotok, na východě hraničí s Deštičným oceánem. Na jihu tvoří hranici druidské háje, které patří Kaštanovému pobřeží. Na severu země sahá téměř až do Zeleného údolí. Jejím severním sousedem je Sněžná, území nikoho.

Krajina Arcké republiky je příznivější i během zimy, díky teplému Deštičnému oceánu, který ji omývá. Krajina je různorodá. Zemědělství se v této zemi daří, půda je kvalitní.

Většina měst republiky se nachází na pobřeží. Jsou to obrovská přístavní města s mnoha zákoutími a spletitými ulicemi. Černý obchod zde kvete a je na denním pořádku.

Arka je domovem pašeráků, otrokářů, organizací vrahů a zlodějů, pirátů a samozvaných vládců, kteří kontrolují čtvrtě nebo celá města. Lodě sem připlouvají obchodovat až z jihu. Převáží na trh koření, exotické ovoce, zbraně, a dokonce i drahé látky.

ª II. ª

V Arcké republice se zákony a náboženství neřeší, obyvatelé jsou ateisté. Ačkoli zákony jsou formálně sepsané, není nikdo, kdo by je správně uplatňoval. Místní si zákony přizpůsobují a řídí podle svých potřeb. Není tedy překvapením, že Arka je místem s nejvyšším počtem krádeží, přepadení, vražd a znásilnění. Tyto zločiny jsou na denním pořádku a soudy jsou prolezlé korupcí.

Arcký vládce, známý jako Demnon, přezdívaný Kat, prozatím udržuje sebe i svou vládu při životě. Takřka skoro plně kontroluje jen hlavní město, Stříbrostav.

Vládci v Arce se mohou měnit i několikrát do roka. Stačí zavraždit současného vládce a zaujmout jeho místo. A aby se zabránilo nespokojenosti občanů, nafingují se volby.

Co se v této zemi jednou zaselo a rozmohlo, už se nezmění. Situace bude jen horší, dokud se vládnoucí skupiny nevybijí v bojích proti sobě.

Spokojený život zde nelze najít. Dříve či později si nespravedlnost najde každého. Je to odstrašující příklad toho, kam může zemi dovést nespravedlnost a korupce.

ª III. ª

Oficiálním znakem Arcké republiky je zobrazení takzvané sochy spravedlnosti coby metafora demokracie, jež je oficiální vládní formou této republiky. Avšak realita je odlišná a tento symbol, stejně jako mnoho dalších, je utopií vzdálenou na míle.

V zemi je postaveno nespočet podobných soch a není náhodou, že je místní obyvatelé v záchvatu nespokojenosti s aktuálními poměry často strhávají k zemi.

Podoba země dle mapy

Erijsko a pradávný pakt

ª I. ª

Erijsko je zemí, jejíž skutečný původ by jen málokdo dokázal odhadnout. Byla založena okamžitě po Velké válce s hlavním cílem chránit střední Lendárii před jižany. Padne-li Erijsko, padnou možná i ostatní království a země na sever od něj. A to se nesmí stát.

Po Velké válce každá země odevzdala část svého území sahajícího až k pohoří Atlas, aby mohlo být vytvořeno Erijsko. Pohoří Atlas je považováno za bránu do střední Lendárie, protože po souši neexistuje jiná cesta. Proto bylo vytvoření Erijska logickým krokem. Jih střední Lendárie nyní spravuje jediná země namísto několika. Pro řádné zřízení byl sepsán pakt o vytvoření Erijska, který zavazuje členské země plnit určité podmínky.

Musí například každý měsíc posílat do Erijska určité množství financí, potravin, materiálu, případně rekrutů. Erijsko není soběstačné do takové míry, aby mohlo živit, oblékat a vyzbrojovat jednu z největších armád na kontinentu.

Kromě prodeje zbraní, plodin a bylin nemá Erijsko téměř žádné větší příjmy. Pro všechny členy paktu platí i povinná vojenská či jakákoliv jiná výpomoc, pokud o ni Erijsko požádá.

Členské země nemohou bez adekvátní náhrady z paktu vystoupit. Náhrada dosahuje astronomických výšin, a proto dosud nikdo nevystoupil. Pakt také ustanovuje Erijsko jako suverénní zemi, která nikomu nepodléhá. Veškeré pravomoci jsou dané paktem, jehož dodržování kontroluje a uplatňuje velmistr.

Velmistr je nejvyšší autoritou volenou z řad generálů sloužících v Erijsku. Tito muži musí být naprosto loajální, neúplatní a zběhlí jak ve vojenství, tak v politice. Velmistr rozhoduje svobodně a nezávisle. Jeho funkce končí zejména tehdy, když není schopen řádně plnit svůj úřad.

Erijsko má jednu poměrně zajímavou výsadu. Člověk, který je stíhán zeměmi paktu za něco, co provedl a který se nachází se na území Erijska, nemůže být vydán do té doby, než o tom rozhodne sám velmistr.

ª II. ª

Historicky první velmistr položil základy Řádu rytířů půlnočního srpku. Nařízení a pravidla paktu se ukázala být pro vojáky nedostatečná, a tak členství v Řádu tuto mezeru několikanásobně zaplnilo. Tímto krokem byl položen základ pro vytvoření silně disciplinovaných a kvalitních válečníků.

Muži Řádu jsou povinni nosit kolem krku na řetízku znak měsíčního srpku. Tento přívěšek slouží pro snadnou identifikaci, jelikož na jeho zadní straně je vyraženo jméno, hodnost a útvar nositele.

Přívěšek je chráněn přísnými pravidly a jakékoliv zneužití je zakázáno pod trestem. Právo vyrobit a opuncovat ho může jen jediný pověřený kovář a zlatník v celém Erijsku. Znak Řádu je vyražen jako ozdoba a poznávací znamení i na každé zbroji, což je další způsob, jak udržovat jednotnost a identitu Řádu.

Podoba země dle mapy

Kaštanové pobřeží

ª I. ª

Kaštanové pobřeží je poměrně malou zemí nacházející se na jihovýchodě střední Lendárie. Na severu sousedí s Arckou republikou a Kaštanovou zátokou na jihu. Ze západu sousedí s císařstvím Maril a Erijskem a s Blyštivým oceánem na východě.

Historie Kaštanového pobřeží sahá až do doby po Velké válce a je úzce spjata s povstáním generálů z Ratradonu. Tato země je domovem bývalých rebelů, kteří si odtrhli území od ostatních zemí, tehdy oslabených válkou.

Název země je inspirován kaštanovými stromy, které tvoří dominantní část místní flóry. Tyto stromy byly vysazeny místními druidy, kteří jsou silně podporováni místní vládou.

Klima v zemi je mírné, bez výrazných výkyvů počasí. Srdcem země protéká řeka Stříbrotok, která je domovem pro hojný výskyt ryb, což přispívá k bohatství a rozmanitosti místního ekosystému.

ª II. ª

Kaštanové pobřeží je pod vládou rodu Pánů z Trimtu. Trimt, hlavní město a zároveň největší pevnost v zemi. Město nebylo nikdy dobyto. Zezadu je chráněno vysokou horou a zepředu dvacet metrů vysokými hradbami, které se táhnou do oblouku kolem celého města. Na hradbách jsou po celé délce upevněny mohutné katapulty a balisty.

Vzhledem k tomu, že město zasahuje až do hory, byly ve skále vybudovány dlouhé chodby a prostory. Vnitřek hory tak poskytuje dostatek místa pro bezpečné uskladnění zásob a jezírka s čistou pramenitou vodou. Chodby také slouží jako bezpečný úkryt, například v dobách války.

Kaštanové pobřeží prosperuje rybolovem a obchodování s Arckou republikou, ze které prorůstají hlavní obchodní tepny v celé Lendárii.

V současnosti Kaštanové pobřeží nezaujímá významnou pozici. Země si žije svým vlastním životem, do světové politiky spíše nezasahuje, ale udržuje své pozice a bohatne.

Páni z Trimtu udržují silnou a dobře vyzbrojenou armádu zaměřenou především na těžké jezdectvo. Země je ve světě známá především tím, že úspěšně potírá jakoukoliv kriminalitu a zakazuje uctívat bohy.

ª III. ª

Jak již název naznačuje, symbol země je kaštan, konkrétně strom kaštanu, který je sám o sobě ikonický.

Páni z Trimtu se navíc pyšní svým vlastním erbem, který zobrazuje medvěda v béžovohnědém poli. Tento medvěd je částečně oděn do zbroje a na hlavě má usazenou přilbu, což dodává erbu jedinečný charakter.

Podoba země dle mapy

Větrnov

ª I. ª

Větrnov je spíše než zemí, společenstvím lidí, kterému na určité úrovni vládne volená osobnost, známá jako starosta. Tato země je stále živým dědictvím z dob Velké války, kdy byla ratradonskými rebely odtržena od území Theorského království.

Navzdory mnoha pokusům se Větrnov nikdy nepodařilo znovu připojit. Theorští králové nikdy nechtěli použít násilí, a protože Větrnov nemá stálou armádu, pouze něco na způsob městské stráže, byli nuceni prodávat své plodiny, maso a výrobky Theoře téměř zdarma. Větrnov tak neustále existoval ve stínu mocného impéria jako jejich obilnice.

Příroda v zemi je tvořena převážně lesy, pastvinami, malebnými sady, vinicemi, a především nekonečnými lány polí. Tyto scenérie jsou častým námětem maleb.

Větrnov je ze severu, jihu a západu obklopen Středovínským oceánem, přičemž Skalnatá zátoka odděluje Větrnov od jižní Lendárie, respektive od pouště. Na východě sousedí s královstvím Theora a Erijskem.

ª II. ª

Větrnované jsou starousedlíci, kteří si cení svého domova a nevyhledávají změny. Jejich povaha je často označována za nerudnou a závistivou, v otázkách života jsou někdy považováni za naivní a sklony k pomlouvání jsou běžné.

Generace je naučily sobeckosti a narušování životů druhých. Úspěch ve Větrnovu je často považován za hřích a země je také dějištěm častých rodinných sporů, rozvodů a závislosti na alkoholu, kterým lidé krátí noci po každodenní dřině. Rok od roku zde bohužel narůstá počet duševně nemocných.

Lidé se ve Větrnovu sdružují ve vesnicích a městech, které jsou samosprávnými jednotkami a jejichž vedení tvoří stařešinové. Ti jednou za několik let volí nového starostu, který se stává faktickým lídrem země s reprezentativní funkcí.

Důležitá rozhodnutí se projednávají na zasedáních, které starosta moderuje. Pokud je to potřeba, pomáhá dosáhnout dohody nebo jasného rozhodnutí. To naznačuje, že zákony, kterými se řídí, jsou jednoduché a přímé.

ª III. ª

Větrný mlýn, jako dlouholetá tradice, je také součástí znaku země, což odráží její kulturní dědictví a historii.

Podoba země dle mapy

Panství Fahrer

ª I. ª

Opomíjená země, kde panuje od dávných časů temnota. Převážná většina jeho území je pokryta močály. Uprostřed této země se rozkládá Fahrerský hvozd, přesněji prales. Podoba Fahreru zůstává neměnná a jeho zlověstný vzhled možná vypovídá o zásahu Zla ještě před jeho uvězněním ostatními bohy.

Fahrer se nachází částečně ve střední Lendárii a částečně zasahuje do severní části kontinentu. Od okolního světa ho na východě odděluje řeka Rychlotok, která pokračuje dále do království Theora. Na západě a severu sousedí se Středovínským oceánem. Na jihu Fahrer odděluje od království Theora nízké pohoří a Zátoka perel.

Tato země byla po celou historii ušetřena válečných konfliktů. Armády, které se pokusily přejít přes území Fahreru, už nikdy nevyšly na denní světlo. Kosti jejich mužů a koní leží dodnes na dně bažin, jako svědci minulosti.

ª II. ª

V zemi vládne záhadný rod Heydrichů, o kterém se vyprávějí příběhy již od dávných dob. Hluboko v bažinách postavili zámek, který je zahalen do závoje mlhy a tajemství. Je ponurý, zarostlý vegetací, chátrá, ale stále pevně stojí. O jejich původu a podstatě lze pouze spekulovat.

Z několika málo přežívajících vesnic pravidelně unášejí obyvatele. Tyto nešťastné duše jsou poté mučeny, stávají se objekty krutých experimentů, jejich maso slouží jako pokrm, jejich krev jako koupel a těla jsou studována.

ª III. ª

Rod Heydrichů má ve svém znaku lebku s rohy. Tento symbol slouží jako metafora vlády zla, smrti nebo nesmrtelnosti.

Místní obyvatelé používají výhradně oficiální znak Fahreru, kterým je strom bez listů s dlouhými rozvětvenými kořeny. Tento symbol však také vyjadřuje hluboko zakořeněné zlo, které musí místní trpět.

Podoba země dle mapy

Dolní a Horní Izmar

ª I. ª

Izmar, kdysi slavná a vzkvétající země, je nyní jen stínem své dřívější slávy, matnou vzpomínkou na bohaté severní impérium. Jeho počátky sahají až pět tisíc let zpět, kdy se pomalu formoval a jeho vzestup nastal před tisícem let.

Jako národ dokázali Izmařané vybudovat největší obchodní impérium. Byli to mistři obchodu s kožešinami, kovovými rudami, masem, solí a dalšími komoditami.

Avšak zánik říše nastal náhle, přibližně dvě stě let před vypuknutím Velké války, kdy byla země doslova pohlcena ledem. Někteří tvrdí, že to byl trest bohů za pýchu, ale ve skutečnosti, kdo ví.

Podle pověsti pro strašení dětí to provedl prastarý ledový drak. Většina obyvatel tehdy zahynula a Izmar se stal vzdálenou vzpomínkou, možná navěky věků.

O mrtvé se postarali nekromanti. Od té doby se po celém území Izmaru tiše potulují stovky tisíc chodících mrtvol, které v této ledové pustině hledají čerstvé maso.

Izmar je od okolního světa oddělen horami a ledovou řekou na jihu, překážky, které nemrtví nedokážou překonat.

ª II. ª

Izmar nemá žádné sousedy, obklopený je nekonečnými oceány na jihu ohraničený majestátními Harphanskými velehorami. Izmar je rozdělen na dvě části, přičemž Horní Izmar je izolovaný od pevninské části.

Erik z Maeru, poslední král této říše, se ztratil v hlubinách své pevnosti, když Izmar náhle pokryla ledová pokrývka.

ª III. ª

Izmar je známý svým abstrakčním znakem, jehož středem je slunce. Pro obyvatele Izmaru má slunce velký význam, jelikož v této zmrzlé krajině je vedle ohně jediným zdrojem tepla. Dodnes lze v Izmaru najít mnoho praporů a předmětů s tímto znakem, které jsou považovány za cenné památky.

Znak Izmaru