Země

Jednotlivé země, které se vyskytují jmenovitě v druhém díle knihy Bastardův úděl

(Následující text je i součástí samotné knihy v podobě kodexu. V tomto článku však nejsou obsažené obrázky znaků zemí a erbů případných rodů, ty jsou k nalezení v kodexu v knize).

Alahaambdor

ª I. ª

Alahaambdor, donedávna nejrozlehlejší země jižní Lendárie, se rozprostírá podél západního pobřeží a sahá hluboko do vnitrozemí.

Dlouhá léta zemi vládl šáh Raksul II., který však roku 514 n. l. zemřel stářím. Jeho dva synové, ačkoliv je od tohoto činu otec dlouho zrazoval, si zemi rozdělili.

Starší Cheoq si přivlastnil severní část, mladší Hatturo jižní. Takto vznikly dvě nové země – Severní a Jižní Alahaambdor. Netrvalo dlouho a bratři se mezi sebou znesvářili.

Tato situace vyústila v nepokoje mezi obyvatelstvem, které následně přerostly v konflikt krůček od občanské války. Důsledkem vlády těchto dvou, mocichtivých mužů, je nová vlna invaze do střední Lendárie.

Historie se měla po pěti staletích opakovat, avšak jižané narazili na tvrdý odpor. Země střední Lendárie už nejsou tak naivní jako kdysi.

Válka potrvá do té doby, dokud bude dost jižanů ochotných marně obětovat životy za sen o lepším životě proti skvěle vyzbrojeným Lendarijčanům.

ª II. ª

Dějiny Alahaambdoru sahají hluboko do minulosti, do dob, kdy se na jihu rozprostíraly úrodné pláně a pouště nebyly zdaleka tak rozsáhlé. Proměna kdysi rozmanité krajiny v nehostinné pouště je však zcela jiný příběh.

Největší města a současné metropole Alahaambdoru vyrostly v místech, kde se stýkali kočovní obchodníci. Bohaté rody tato strategická místa postupně přeměnily z obchodních táborů na prosperující města.

Ti s nejostřejšími lokty a největší touhou po moci se chopili vlády a postupem času připojili další území. Takto vznikaly v jižní části Lendárie země, mezi nimiž se Alahaambdor brzy vyprofiloval jako jeden z nejmocnějších.

Dnes je Alahaambdor jednou z mála zemí, které v těchto nehostinných končinách zůstaly. Pod svou správou soustřeďuje většinu jižanského obyvatelstva.

Život zde ale není žádný med. Vládnoucí třída se staví do role krutých, neústupných otrokářů, kteří bohatnou na úkor svých poddaných. A protože má země dost svých vlastních problémů, není nic jednoduššího, než veškeré důvody hodit na střední Lendárii a využít ji jako obětního beránka.

V Alahaambdoru neexistují pořádné zákony. Všichni mají pouze jednu povinnost – poslouchat na slovo vládce země, který dle svého uvážení vydává různá nařízení. Ta jsou poté rozhlašována

l najatými městskými vyvolávači.

ª III. ª

Alahaambdor je ohraničen Středovínským oceánem na západě a severu, Jižními teplými vodami na jihu a Sametovými písky, největší pouští v celé Lendárii a pravděpodobně i na světě, na východě. Tato poušť zároveň slouží jako hlavní tepna pro obchodní karavany, které jí křižují.

Znakem Severního i Jižního Alahaambdoru zůstal kaktus na žlutém podkladu. Erbem rodu bývala zlatá mantichora.

Po rozdělení země si Cheoq pro Severní Alahaambdor ponechal původní zlatou mantichoru v oranžovém poli, zatímco Hatturo pro Jižní Alahaambdor zvolil červenou mantichoru na černém podkladu.

Podoba země dle mapy

Chamsifarský sultanát

ª I. ª

Chamsifar, pohádková země, kde chudoba nemá své místo. Nepředstavitelné bohatství, které třímají v rukou členové vládnoucí rodiny v čele se sultánem, je legendární.

Tento sultanát se nachází na východě jižní Lendárie a spravuje rozsáhlé území. Jeho hranice se táhnou od západu, od takzvaného Pohřebiště vládců, až po břehy Žíznivého pobřeží u východního oceánu.

Na jihu je Chamsifar ohraničen Jižními teplými vodami, do kterých se na východě vlévá Blyštivý oceán. Severní hranice sultanátu je nejasná a nachází se někde za Safírovou řekou.

Chamsifar je z více než osmdesáti procent pokryt pouštěmi, které nejsou trvale obydlené. Kromě pouští zde nalezneme pískovcová pohoří a Safírovou řeku, která je životodárnou tepnou a zdrojem vody pro vše, co se v její blízkosti nachází.

Zcela na východě, u břehů omývaných Blyštivým oceánem, se rozkládá Žíznivé pobřeží. Toto území, ačkoli je součástí sultanátu, si rádo hraje na samostatnou oblast. Kromě vyprahlé, příznačně pojmenované krajiny zde nalezneme mnoho přístavišť, kde se staví a kotví lodě. Kvete zde čilý obchodní ruch.

ª II. ª

Hlavním městem sultanátu je Medana, která svou velikostí a luxusem předčí jakoukoliv jinou metropoli na celém kontinentu.

Medana je sídlem sultána, který žije v paláci Tisíce a jedné noci. Tento palác je tak vysoký, že se dotýká mraků. Současným vládcem je sultán Sharaf el-Kamali.

Znakem Chamsifaru jsou hvězdy uspořádané kolem zvláštního obrazce na tmavě šedém až černém pozadí. Znakem sultánova rodu je hlava slona v pískově hnědém kruhovém erbu.

Podoba země dle mapy

Sněžná

ª I. ª

Mráz, sníh a skály. Těmito třemi slovy lze jednoduše popsat nehostinné území na severovýchodě střední Lendárie. Jedná se o poměrně malý, ale hornatý poloostrov, který ze dvou stran svírají hluboké zátoky.

Severní zátoka se nazývá Zlatá, neboť na jejím dně se skrývají valouny zlata, které lákají dobrodruhy. Ledová voda a příliš velká hloubka však znesnadňují jejich vydobytí.

Sněžnou ze severu ohraničují majestátní Parnské hory, ze západu řeka Stříbrotok a z jihu Stříbřitá zátoka. Její název je odvozen od stříbřité barvy mořské hladiny, která se v závislosti na světle a slunci proměňuje v široké paletě stříbřitých odstínů. Z východu Sněžnou od zbytku světa odděluje rozlehlý Deštičný oceán.

Sněžná je sice pustá a nehostinná krajina, ale pod zemí se nachází nevyčerpatelné bohatství v podobě nerostů a drahých kamenů. Každá ze zemí střední Lendárie zde proto udržuje své doly a vytěžené suroviny či polotovary v podobě ingotů posílá zpět do svých mateřských zemí k dalšímu zpracování.

Jelikož je Sněžná rozdělena mezi země střední Lendárie a nemá ani oficiální vládu, nemůže mít ani jednotný oficiální znak. Neoficiálním znakem Sněžné se tak staly zkřížené hornické krumpáče, který si zjevně vymysleli místní horníci.

Podoba země dle mapy

Severní ostrovy

ª I. ª

Severní ostrovy. Souhrnné označení pro trojici ostrovů ležících severovýchodně od Lendárie obklopené vodami Severního ledového a Blyštivého oceánu. Jsou domovem seveřanů, lidu zrozeného z mrazu a oddaného tradicím svých předků.

Nesmíme je však zaměňovat s jejich příbuznými, kteří kdysi dávno odcestovali po pádu slavné Izmarské říše na kontinent.

Zde v ledové pustině, zanechali svou kulturu a zdivočeli a v místech zaniklého Dolního Izmaru, případně ještě jižněji, se nakonec usídlili.

Seveřané žijící na trojici Severních ostrovů se ale vzchopili a vybudovali poměrně vyspělou civilizaci. Přesto nad nimi, jako stín minulosti, visí nezasloužená pověst krvežíznivých barbarů.

ª II. ª

Největší ostrov, kde sídlí král seveřanů, se nazývá Nilffheim. Jde o bohatý ostrov s mnoha nalezišti kovových rud a hlubokými lesy plnými zvěře. Na jeho jižním cípu se nachází činná, ale klidná sopka. Dva menší ostrovy v okolí se jmenují Gaärd a Fayův hřbet.

Značnou část roku vládne na ostrovech kruté zimní počasí. Ačkoli jaro a léto jsou na ostrovech krátké, dokážou i na omezenou dobu vlít obyvatelům i přírodě do žil novou energii.

Seveřané se převážně živí lovem zvěře a ryb. Kožešiny jsou jedním z jejich nejvýznamnějších vývozních artiklů. V poslední době však začínají Lendarijčané, seveřany přezdívaní "teplomilci", objevovat chuť jejich solených ryb a sušeného masa.

ª III. ª

Nilffheim, největší z ostrovů, je sídlem krále, který je volen z řad jarlů. Tito náčelníci spravují území náležející pod toto ostrovní království a představují tak specifickou formu lenních pánů.

Seveřané nosí na svých kulatých štítech oficiální znak Severních ostrovů, kterým je krakatice. Její zpracování a barva se liší podle jarla, do jehož poddanství daný obyvatel spadá.

Králova krakatice je červená v modrém poli a má znázorňovat moře. Jeho erb nosí na svých štítech všichni lidé žijící v hlavním městě na ostrově Nilffheim a přilehlých osadách.

Podoba země dle mapy

Tropické sopečné souostroví a Horní ostrovy Cazcca

ª I. ª

Jako tropické sopečné souostroví můžeme obecně nazvat všechny ostrovy jihovýchodně od Lendárie. Horní ostrovy Cazcca jsou však samostatné území domorodců, kteří se naučili lendarijštinu a obchodují s lidmi z pevniny.

Zde i díky obchodu vyrostlo velké přístavní město Avanza, které drží v rukou domorodci, ale jejich král vládne ze svého města mimo civilizaci v džungli.

Vývozním artiklem je především cizokrajné ovoce, tropické dřevo, ryby, exotická zvířata a byliny.

ª II. ª

Jižní část ostrovů se od těch Horních dramaticky odlišuje. Jde o neprozkoumané, nedotčené, čisté a čarokrásné místo. Dlouhé bílé písčité pláže, hluboké džungle, které porůstají i pohoří uprostřed ostrovů. Největšímu z nich vévodí činná sopka.

Hluboko v džunglích těchto ostrovů žijí domorodci naprosto odlišní od těch na severu. Praktikují si zde své vlastní rituály, žijí po staru a nenávidí všechny cizince. Kdo se s nimi pokusí navázat kontakt, jistě zemře. Sami od sebe ale nikoho neohrožují a chtějí pouze klid.

Mezi ostrovy a pevninou se v Blyštivém oceánu nalézá ještě takzvaný Ostrov překupníků. Ten však k těmto ostrovům nepatří.

ª III. ª

Domorodci z Horních ostrovů neuznávají žádný oficiální znak či erb. Proto ho nenajdeme ani v rušné Avanze, ani v odlehlých částech souostroví. Pro jejich identitu je mnohem důležitější jazyk a bohatá kultura, kterou s láskou uchovávají.

Své příběhy a historii zaznamenávají s precizností a uměleckým citem na stěny skal a budov. Zdobení staveb překrásnými obrazci je pro ně nejen tradicí, ale i formou vyjádření a uctění jejich předků.

Podoba země dle mapy